Dne 24. září 2023 by se dožil sta let spisovatel Ladislav Fuks (1923–1994), který ve svém mimořádném díle zobrazoval s bolestnou, až cynickou nadsázkou ty největší hrůzy světa. Jeho bizarní, dekadentní poetika plná fantastična a fantasmagorična nám byla inspirací ke koncipování prapodivného kabaretu, v němž radost a nenucená zábava zavání tragikou nám dobře známých budoucích osudů aktérů a aktérek, kteří neměli ani tušení, že se stanou oběťmi největšího selhání lidské společnosti v našich dějinách. Název koncertu se odvolává na povídku Věneček z vavřínu z roku 1953, ve které Fuks popisuje, jak jsou lidé ničeni ponižováním a odsuzováním ze strany samozvaných vůdců a vítězů.
Příběh se odehrává v poklidné kavárně, nebo spíše v cukrárně, do které si přijde odpočinout milovník práce Felix Veverka. Do prostoru vyzdobeného malebnou soškou Fauna s flétničkou však vstoupí tři zvláštní osoby se zvířecími, či lépe nelidskými atributy. „První byla hnědá, chlupatá, měla krátké nohy, trochu podsaditý zadek, ruce se svěšenými tlapkami pozdvihlé před břichem a hlavu natočenou, jako by byla uvázána na řetízku a měla tančit kankán. Druhá byla obrovská, nechlupatá, šedá, měla tlusté sloupovité nohy, uši jako plachty a dlouhatánský chobot. Její dusavý krok zachvěl celou cukerničkou. Tu třetí postavu, co vkročila za nimi, nebylo ani slyšet. V hnědočerně pruhovaném kožichu tiše našlapovala na tlapkách, nízký, silný, rozpláclý nos se štětinatým knírkem a dvě přivřené, mžourající oči se šinuly pomalu po podlaze.“ Hosté cukrárničky pokukují, ale dělají jakoby nic, ačkoliv tři postavy se chovají poněkud nevhodně. Po chvíli však začnou hosty napadat, ponižovat je a vyhrožovat jim. Překusují telefonní drát a rozbíjejí sošku Fauna. Lid se bojí a schová se do vlastního soukromí a pan Veverka se o to vehementněji začne věnovat práci pro sebe i pro blaho společnosti. Nemusí se více bát, protože jeho „kartička“, ať již kádrová či rasová, je „čistá“. Co z toho plyne? Nezavírejme oči nad tím, když se někdo povyšuje nad jiné, a rovněž nezapomínejme, že pracovat se sice musí, ale není to veškerý smysl života a je důležité umět se občas pobavit. Velmi dobře to uměli i ti, jež pak velká část společnosti označila za nežádoucí a nepřizpůsobivé. Ty, jejichž kartička nebyla „čistá“.
Program
Erwin Schulhoff (1894–1942)
Sonata erotica (1919)
Mauricio Kagel (1931–2008)
Pochod z cyklu 10 Märsche um den Sieg zu verfehlen (Deset pochodů ke ztracenému vítězství)
Fritz Grünbaum (1880–1941) | úprava Petr Kofroň (1955)
Ich hab das Fräulein Helen baden sehn (Já viděl Helenu v bazénu)
Mauricio Kagel
Pochod z cyklu 10 Märsche um den Sieg zu verfehlen
Robert Stolz (1880–1975) | úprava Trevor Grahl (1984)
„Du sollst der Kaiser meiner Seele sein“ (Ty máš se stát císařem mé duše) z operety Der Favorit
Mauricio Kagel
Pochod z cyklu 10 Märsche um den Sieg zu verfehlen
Jean Gilbert (David Robert Winterfeld, 1899–1978) | úprava Marek Piaček (1972)
„Is es wahr, was alle sagen?“ z operety Die keusche Susanne
(Je pravda, co všichni říkají? z operety Cudná Zuzana)
Mauricio Kagel
Pochod z cyklu 10 Märsche um den Sieg zu verfehlen
Erich Wolfgang Korngold (1897–1957) | úprava Trevor Grahl
Straussiana pro orchestr
Mauricio Kagel
Pochod z cyklu 10 Märsche um den Sieg zu verfehlen
Jaromír Weinberger (1896–1967) | úprava Marek Piaček
Lidé z Pokerflatu (výběr z opery)
Mauricio Kagel
Pochod z cyklu 10 Märsche um den Sieg zu verfehlen
Hugo Haas (1901–1968) / Pavel Haas (1899–1944) | úprava Peter Graham (1952)
Život je pes
